Vítejte

Written by Luboš Holzer. Posted in Aktuality, Úvod

www.muzikoterapie.net vám přináší informace o Lubomíru Holzerovi, celostní muzikoterapii a muzikoterapii obecně. Naleznete zde informace o šamanství, slovanské historii, mytologii a kosmologii. Jak můžete zmíněná témata blíže poznat, prozkoumat a mnohému se přiučit? Jak hudba působí na člověka a proč? Jaká hudba je muzikoterapeuticky ideální? Kde můžete muzikoterapii studovat? Jak vyhledat odbornou pomoc muzikoterapeuta? Jaké rozmanité muzikoterapeutické, edukační a rekreační akce během roku pořádám? To vše a mnohé další se dozvíte na mých stránkách. Váš Lubomír Holzer.

 

Užitečné odkazy:
http://muzikoterapie.upol.cz
https://www.muzikoterapie.art

 

 

 

 

Informace ke studiu Celostní muzikoterapie na ICV FF UP Olomouc

Pro pokračování kliknout zde


PaedDr. Lubomír Holzer
CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE, EACM, Z. S.
Metoda CMLH Celostní muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera

Lubomír Holzer je speciální pedagog, přední český muzikoterapeut, odborný garant, lektor a supervizor muzikoterapie, učitel a organizátor celostní muzikoterapie. Od 4. června 2017 je L. Holzer předsedou EACM z.s., předsedou její profesní komise a rovněž EACM profesním certifikovaným muzikoterapeutem. L. Holzer se profesionálně věnuje hudbě, divadlu a umění vůbec od roku 1986. Lektorskou činností se zabývá od roku 2000. Studium speciální pedagogiky – obor vychovatelství – ukončil v roce 1983 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Doktorandské studium zakončil rigorózní zkouškou v roce 1987 na Pedagogické fakultě UP Olomouc a získal titul PaedDr.

V letech 1987 – 1989 studoval na Hudební akademii múzických umění v Praze obor teorie hudby. V současné době prodělává Lubomír Holzer dlouhodobý supervizní dvoustupňový výcvik supervize v pomáhajících profesích a má uzavřenou první část v počtu 150 hodin. Výcvik dokončí letos na podzim. Muzikoterapii se profesionálně věnuje více jak dvacet sedm roků. Od roku 2003 přednáší muzikoterapii na UP Olomouc, nejprve na Pdf a od roku 2008 na Ff UP Olomouc na ICV Ff UP Olomouc. Tradice celoživotního vzdělávání v oboru celostní muzikoterapie běží nepřetržitě již patnáctým rokem. PaedDr. Lubomír Holzer rovněž přednáší pro studenty prezenčního i kombinovaného studia předmět „Terapie ve speciální pedagogice“ na Pedagogické fakultě UP v Olomouci.

Studium v kurzech na ICV Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Celostní muzikoterapie existuje v České republice již od roku 1991 ve formě metody „CMLH – Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera“. Úvodem je podstatné si uvědomit, že termín „celostní“ má filozofický význam i základ a nikoliv popisnou funkci použitého procesu. Ve zmíněném kontextu obsahuje pojem „celostní“ i transpersonální přesah a rozměr, který je jeho nedílnou součástí. Zmíněnou metodu Lubomír Holzer vytváří a dále rozvíjí již více než 27 let a je jejím výhradním autorem. Její kořeny ovšem spadají do roku 1983. Lubomír Holzer je špičkový profesionální a EACM profesní certifikovaný muzikoterapeut, odborný garant, lektor a supervizor muzikoterapie, její učitel a neúnavný organizátor. Od roku 1983 se zabývá muzikoterapií, tj. třicet pět roků muzikoterapeutické praxe, což značí cca minimálně 21.000 hodin přímé muzikoterapeutické praxe s dětmi, mládeží a klienty s postižením mentálním, smyslovým, tělesným a kombinovanými vadami, klienty s poruchami autistického spektra a ADHD, s nejrůznějším zdravotním postižením a se speciálními vzdělávacími potřebami, s klienty s Alzheimerovou chorobou a seniory, dementními seniory, s etopedickými klienty, s pacienty s psychickým a onkologickým onemocněním a s klienty z ostatních zdravotních a sociálních skupin.

Celostní muzikoterapii můžete studovat v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Výuka Celostní muzikoterapie na UP Olomouc je v současné době v ČR jediným komplexním systémem vzdělávání v muzikoterapii na nejvyšší odborné úrovni s garancí univerzity a dlouhodobou akreditací MŠMT, která je platná zvláště pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, nicméně je určena rovněž pro celou oblast sociálních služeb i pro zdravotnický nelékařský personál. Studují u nás ovšem i lékaři. Celostní muzikoterapie se prakticky uplatňuje v rezortech MŠMT, MPSV i MZ. Takový je současný stav. Potřeby a projevy praxe jsou vždy v předstihu oproti představám jednotlivých rezortů. Jako jediný systém vzdělávání v muzikoterapii v České republice je uznávaná v celé Evropské unii, v Anglii a jinde ve světě. Náleží tím k mezinárodně uznávaným kurzům na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dokladem toho jsou zahraniční absolventi a studenti ze Slovenska, Polska, Srbska, Maďarska, z Filipín a v současnosti i z USA (absolventi kurzů působí v zahraničí, na území EU i mimo EU a osvědčení z UP Olomouc zde uplatňují). Zájemci o studium celostní muzikoterapie se hlásí od roku 2003 ke studiu nepřetržitě. Nyní máme již více než třicet absolventů ze zahraničí. Studium probíhá v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na ICV FF UP Olomouc. V současnosti má tři navazující stupně. Každý má tři semestry: CM 1 – 180 hodin, CM 2 – 180 hodin a CM 3 – 370 hodin prezenční výuky. Účastníci tedy mohou absolvovat celkem 730 hodin muzikoterapeutického odborného, praktického a prožitkového výcviku a výuky. Součástí CM 3 je rovněž sebezkušenostní výcvik a supervize. Absolventi všech tří stupňů celého studia kurzů celostní muzikoterapie (CM 1 – CM 3) jsou v ČR nejkomplexněji a na nejvyšší úrovni připravení pro výkon profese muzikoterapeuta. Po řádném ukončení každého stupně obdrží absolventi osvědčení o jeho absolvování, opatřené kulatým razítkem univerzity, podpisem děkana filozofické fakulty a rektora univerzity. Osvědčení je uznávané v celé Evropské unii i jinde v zahraničí, jak máme potvrzeno absolventy studia i jejich praxí. Obsahem i rozsahem studium v kurzech CM zcela odpovídá evropským standardům a ve většině položek jejich požadavky přesahuje. Odborným garantem a hlavním vyučujícím studia je PaedDr. Lubomír Holzer. V rámci výuky působí i další lektoři z Pdf UP Olomouc: Prof. PaedDr. Milan Valenta Ph.D, Mgr. Michal Růžička, Ph.D, Mgr. Oldřich Müller, Ph.D. Z oblasti psychologie, psychoterapie, sebezkušenostního výcviku a supervize v kurzech celostní muzikoterapie lektorují Mgr. Lubomír Smékal a PhDr. Ludmila Piňosová.

Systém výuky, výcviku či studia v muzikoterapii, či jiném terapeutickém oboru, musí mít predikovanou zřetelně deklarovanou a definovanou metodu, metodologii a odborné garanty a lektory, kteří tento systém tvoří dlouhodobě a systematicky. Akreditace příslušným ministerstvem (např. MŠMT, MPSV, MZ aj.) je rovněž nedílnou zákonnou součástí kurzu, výuky a výcviku a rámuje jejich náležitou odbornou i profesní úroveň legislativně. Systém kurzů celostní muzikoterapie byl popsán již v textu výše.

Zásadními premisami při koncipování jakéhokoliv muzikoterapeutického kurzu, výcviku a výuky rozumíme následující: muzikoterapie není psychoterapie; hudba sama neléčí; hudba sama o sobě není jako celek univerzálním terapeutickým médiem; muzikoterapie má své propracované a zřetelně deklarované metody. Základní muzikoterapeutická otázka tedy zní: jaká hudba je muzikoterapeuticky vhodná a tudíž účinná? Muzikoterapeutický kurz, výcvik, výuka, by měli být vždy opřeny o zřetelně deklarovanou muzikoterapeutickou metodu (s minimálně desetiletou terapeuticky úspěšnou a pozitivně evaluovanou praktickou historií) opírající se o jasně formulovaný světonázor a konkrétní etický kodex muzikoterapeuta. Nutno podotknout, že množství různých lektorů a muzikoterapeutických přístupů (zařazených při tvorbě jednotlivého výukového program, či nabízených např. v jednom konkrétním kurzu) není zárukou kvality, nýbrž odrazem nekoncepčnosti, nezkušenosti metodické i odborné. Adept sice získá rámcový přehled, ovšem muzikoterapii se nenaučí.

Viz také:
www.muzikoterapie.net
www.muzikoterapie.art
muzikoterapie.upol.cz

Metoda CMLH, celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera.

Celostní muzikoterapie, jak z názvu vyplývá, má ve svém filozofickém základu celostní přístup ke Světu, Vesmíru, člověku a terapii samotné. V pojmu „celostní“ je rovněž obsažen transpersonální přístup. CMLH působí primárně v oblasti smyslově fyzikální, hudebně terapeutické a neméně v prostoru, který L. Holzer nazývá duchovně-energetickým, tedy v oblasti nadsmyslové, transpersonální, metafyzické. Celostní muzikoterapie působí vždy komplexně na fyzickou, psychickou, emoční, sociální, energetickou, duševní a duchovní složku lidského bytí. Zrovna tak jsou komplexní její účinky. Primárně pozorovaným, prožívaným i reflektovaným účinkem je rychlé zklidnění klientů, postupná relaxace (od mělké až po hluboké stavy), postupné odeznění emočních, psychických i tělesných tenzí a spazmů. Vše se děje fyziologicky a zcela přirozeně. Měřitelnými efekty jsou zpomalení a zklidnění tepové a dechové frekvence, ustálení krevního tlaku, přechod elektrické aktivity mozku na EEG z hladiny β – beta (18-35 Hz) do relaxační hladiny α – alfa (8-14 Hz) a u některých relaxujících i hlouběji do hladiny θ – théta (3,5-7,5 Hz) mozkových elektrických vln. Lékařské i muzikoterapeutické výzkumy rovněž prokazují při dlouhodobém působení celostní muzikoterapie výrazné posílení imunity. Výzkumy rovněž potvrzují zvýšení tvorby NK buněk (natural killer cell – „přirozený zabíječ“), velkých bílých krvinek zaměřených na boj s choroboplodnými zárodky i s nemocemi samotnými a postupné vyladění všech tělesných systémů a funkcí. NK buňka je velká buňka imunitního systému. NK buňky jsou schopné zabít nádorové buňky či buňky napadené viry. Specifická hudba používaná celostní muzikoterapií působí až na buněčné úrovni lidského organizmu. Energizuje a harmonizuje buněčnou tekutinu přirozeně a fyziologicky, čímž optimalizuje všechny buněčné fyziologické mechanizmy včetně energetických a metabolických.

U klientů s poruchami chování a emocí a agresivních, zvláště u klientů s poruchami autistického spektra, vždy dochází ke zklidnění a pominutí agresivního chování a dalších jinak pro jejich chování charakteristických průběhů. Celostní muzikoterapie – CMLH – pracuje široce s klienty s mentálním postižením a kombinovanými vadami i s klienty s psychickým onemocněním. Celostní muzikoterapii velice významně uplatňujeme jako specializovaný prostředek nonverbální terapeutické komunikace v oblasti podpory komunikativních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé oblasti zdravotního postižení, s narušenou komunikační schopností nebo s absencí verbální komunikace, s úplnou absencí komunikace a s poruchami chování a emocí, soustředění, učení, rovněž pro klienty z autistického spektra a klienty s Aspergerovým syndromem, ADHD – LMD, klienty s epilepsií, poruchami smyslového vnímání, poruchami plynulosti řeči a s kombinovanými vadami. Muzikoterapii také aplikujeme s úspěchem při práci s psychiatrickými, neurologickými a onkologickými klienty a v oblasti neonatologie. Rozvíjející se oblastí je již delší dobu použití CMLH při práci se seniory, se seniory s Alzheimerovou chorobou, s demencí i s Parkinsonovou chorobou. Zde opět pozorujeme výrazný muzikoterapeutický účinek a potenciál. Celostní muzikoterapii chápeme jako univerzální terapeutický prostředek bez známých kontraindikací pro všechny potřebné, ze všech oblastí zdravotního či sociálního zařazení.

Celostní muzikoterapie pracuje v oboru přírodních akustických zákonů platících v pozemském prostředí. Jejich projevem je takzvané přirozené ladění, což znamená zcela charakteristické intervalové uspořádání vztahů mezi tóny. Dnešní hudba ovšem většinově používá ladění temperované, upravené, lišící se frekvenčně a intervalově od ladění přirozeného. Lidskému organizmu z muzikoterapeutického pohledu nejadekvátněji odpovídá již zmíněné ladění přirozené, neboť jsme součástí přírodních zákonů biologických i fyzikálních. Přírodní akustické fyzikální zákony, které určují pravidelné kmitání rezonančních těles, schopných tak vydávat tóny, nám dávají k použití ladění přirozené. Člověk, jenž je součástí zmíněných přírodních zákonů a tím pádem i celý jeho organizmus rovněž, nejpozitivněji intereaguje na hudbu hranou právě v ladění přirozeném. Dokladem řečeného jsou četné vědecké výzkumy probíhající již minimálně dvacet roků po celém světě. Nicméně historie a živá hudební i šamanská tradice mnoha doposud existujících přírodních národů nám zmíněná fakta dokládají více než výmluvně svou mnoha tisíciletou existencí. Hudba hraná a zpívaná v přirozeném ladění je tudíž pro muzikoterapeutické účely ideální, nejvhodnější a nejúčinnější. Souzní a ladí s člověkem na všech úrovních, ve všech systémech a funkcích. Zmíněná specifikace spolu s používáním ručně vyráběných nástrojů z přírodních materiálů činí z celostní muzikoterapie unikátní muzikoterapeutickou metodu mající prokazatelně jedny z nejhlubších a nejúčinnějších terapeutických účinků, v mnoha parametrech vysoce přesahujících možnosti i účinky velké části jiných muzikoterapeutických přístupů i současných psychoterapeutických metod. Vše ovšem zásadně závisí na odbornosti, výcviku, praktických zkušenostech, schopnostech a osobnosti muzikoterapeuta samotného. Což zároveň znamená, že výsledek celostní muzikoterapie je vždy podmíněn zmíněnými parametry, kvalitou osobnosti jednoho každého muzikoterapeuta, neméně však jeho odborným výcvikem a celoživotním vzděláváním. Jedině dlouhodobě dokumentované výsledky (například ve formě individuálních záznamů a kazuistik) přímé muzikoterapeutické práce mohou být potvrzením úspěšnosti muzikoterapeutického procesu a rovněž potvrzením kvality muzikoterapeuta samotného. Ke zvyšování odborných kompetencí slouží již zmiňovaný propracovaný systém celoživotního průběžného vzdělávání v celostní muzikoterapii a supervize. Účinnost a fungování celostní muzikoterapie jsou dostatečně potvrzeny nepřetržitým, relevantním a zcela validním empirickým výzkumem probíhajícím již od roku 1983. Do této nikdy nekončící práce jsou dnes také organicky zapojeni absolventi studia kurzů celostní muzikoterapie na UP Olomouc od roku 2003. Jejich počet se blíží čtyřem stům. Samotná celostní muzikoterapie CMLH je tedy i výsledkem zmíněné praktické, teoretické i výzkumné práce všech zúčastněných muzikoterapeutů. Celostní muzikoterapie má univerzální použití a nejsou u ní známy žádné kontraindikace. Všechny pospané jevy a terapeutické výsledky jsou průběžně zkoumány dlouhodobou dobrou praxí, potvrzovány konkrétními kazuistikami a evaluovány nepřetržitým empirickým výzkumem všech dlouhodobě pracujících celostních muzikoterapeutů v ČR i v zahraničí.

Ve všech oborech vědeckého bádání, veškeré lidské činnosti i fungování lidského společenství na Zemi se čím dál zřetelněji jeví potřeba celostního a transpersonálního přístupu. Je to cesta dalšího neomezeného rozvoje lidstva v rámci přirozeného udržení života na Zemi, bez ničení přírody a naší planety všeobecně. Ze všech zmíněných důvodů, a pro podstatu existence života i Vesmíru samotného, aplikujeme obecně celostní přístup v muzikoterapii v její praktické, výukové a výcvikové části a v metodologickém přístupu i filozofickém základu.

EACM z. s. – Evropská Asociace Celostní Muzikoterapie, z. s., založená v roce 2017, sdružuje všechny zájemce z ČR i zahraničí o celostní muzikoterapii, metodu CMLH. Účelem této asociace je vytvořit odborné zázemí a profesní i lidskou podporu svým členům, propagovat celostní muzikoterapii mezi odbornou a laickou veřejností, rozvíjet primárně spolupráci s dalšími odborníky v oblasti zdravotnictví, školství a sociálních služeb, systematicky pracovat na rozvoji a konstituování muzikoterapie jako svébytného oboru a prosazovat s tím spojené legislativní změny.

EACM oficiálně existuje coby zapsaný spolek Evropská Asociace Celostní Muzikoterapie, z. s. zapsaný u Městského soudu v Praze po nabytí právní moci rozhodnutím Městského soudu v Praze, který vydal toto rozhodnutí 10. srpna 2017. Ustavující schůze EACM se uskutečnila 4. června 2017 v Olomouci. Předsedou byl zvolen PaedDr. Lubomír Holzer, místopředsedy Mgr. Veronika Faltusová a Ing. Luděk Vařák. L. Holzer je profesním členem téže organizace a předsedou profesní komise.

EACM chce svou činností i existencí přispět k vytvoření pluralitního, demokratického a o odborný dialog opřeného prostoru pro českou i evropskou muzikoterapii, a postavit se tak na začátek zcela nové epochy české i evropské muzikoterapie. Ve všech oborech vědeckého bádání, veškeré lidské činnosti i fungování lidského společenství na Zemi se čím dál zřetelněji jeví potřeba celostního přístupu. Je to cesta dalšího neomezeného rozvoje lidského potenciálu. Evropská Asociace Celostní Muzikoterapie vytváří zcela nové možnosti pro společenství lidí, kteří vnímají probíhající transformaci lidského myšlení a s tím spojenou jasnou perspektivu neomezeného rozvoje lidstva. EACM podporuje prostor pro široký dialog nejen na poli celostní muzikoterapie a muzikoterapie obecně, ale rovněž dialog nad lidskými i duchovními otázkami dneška.

Více informací najdete zde:
www.muzikoterapie.net
www.muzikoterapie.name
www.muzikoterapie.art
muzikoterapie.upol.cz

PaedDr. Lubomír Holzer
Celostní muzikoterapie – CMLH
Muzikoterapeutické centrum PaedDr. Lubomíra Holzera
EACM – Evropská Asociace Celostní Muzikoterapie, předesda
ICV, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Hudba sama neléčí

Written by Luboš Holzer. Posted in Aktuality, Lubomír Holzer - Blog

Lubomír Holzer, 26. 6. 2018 Olomouc, ČR

Před časem jsem vysvětloval rozdíl mezi hudbou a muzikoterapií na vlnách českého rozhlasu. Lidé si opravdu velice často myslí, že veškerá hudba je nějaké univerzální, či „kouzelné“ terapeutické médium, při jehož pouhém poslechu probíhá muzikoterapie. Pokud bychom tento fakt přijali, měli bychom být všichni stále zdraví, šťastní a radostní. Není tomu tak, a nemůže být. Každý poslouchá nějakou hudbu a patrně i několik hodin denně. Mnozí lidé dokonce většinu dne, tedy svého života, ovšem zcela pasivně a často aniž chtějí. Hudba se line všude, kam přijdeme. V médiích, obchodech, restauracích, veřejných prostorách, vlacích i letadlech. Sami si pouštíme do sluchátek hudbu, doma nám hraje rádio, televize, nebo posloucháme svou oblíbenou hudbu. Chodíme na koncerty. Člověk se dnes takřka nemůže vyhnout nějakému poslechu hudby. Dělá nám to dobře? Přináší nám to radost a štěstí? Léčí nás to? Uzdravuje? Nikoliv, pouze nám to navozuje určitou náladu, emoce, přináší nám to jisté naladění či rozpoložení. Závěr je zdrcující. Hudba, kterou neustále posloucháme, kterou konzumujeme, nás neléčí, ale ani nám obecně neprospívá. Ptáte se proč? Umíme rozpoznat, která hudba nám dělá dobře, která je nám prospěšná? Dokážeme si vybrat k poslechu hudbu, kterou můžeme jednoznačně označit jako muzikoterapeutickou? Umíme snad použít takové parametry, které nám umožní jasně rozlišit, která hudba a z jakého důvodu člověku neprospívá, člověka neléčí, a také, která člověku vyloženě škodí? Celostní muzikoterapie se těmito otázkami hluboce zabývá, přináší jasná řešení i zcela konkrétní odpovědi. Tak jako jíme chemicky upravené a kontaminované potraviny, pijeme takovou vodu a dýcháme nečistý vzduch, rovněž posloucháme hudbu, o jejíž kvalitě takřka nic nevíme! Mnohdy se tím ani nezabýváme. Jsme povrchní a konzumní společnost, podléhající tlaku reklamy, takzvaným trendům, dobovému vkusu, či směřování určité sociální skupiny, ke které patříme, anebo chceme patřit, či producentským a obchodním zájmům. Žijeme v prostředí akustického a hudebního smogu. Je nám to vnuceno ke konzumu. Ptáte se, zda existuje cesta ven, cesta ke zlepšení, k nápravě? Zajisté, ale reformace a pozitivní změna stávajícího globálního konzumního systému není možná běžnými používanými prostředky a známými či obvyklými postupy. Jedním ze Základních kroků by mohla být změna všeobecně přijímaného materialistického paradigmatu ve vnímání Světa. Zde vidím naléhavou potřebu jeho změny, na vnímání Světa celostně ve filozofickém významu tohoto pojmu. Uvažuji zde o celostním světonázoru s transpersonálním duchovním přesahem. Lidé si málokdy uvědomují a to se týká i vědecké obce, že světová mainstreamová věda je přísně materialistická a naše společnost je tudíž rovněž tak organizovaná. Podívejme se do Vesmíru. Panuje zde řád a hierarchie. Lehněme si za jasné večerní oblohy na záda a pozorujme hvězdy. Copak si lze představit, že by to vše, hvězdy, planety, komety, galaxie, mlhoviny, kupy galaxií, celý vesmír, vesmíry vesmírů a tak dále, bylo na svých místech ve vší své nekonečnosti, věčnosti a nádheře jen tak, bez vnitřního řádu a hierarchie? Těžko uvěřit, že by o tom kdokoliv pochyboval. Pouze my lidé na Zemi se snažíme vesmír interpretovat z malého pozemského prostoru, z naší časově omezené existence, pozemsky limitovanými vědeckými teoriemi a názory a přiřazovat mu i takové fyzikální a kosmologické teorie. Vesmír funguje a existuje nezávisle na nás a na tom co si o něm myslíme a jak si ho interpretujeme. Nicméně celostní transpersonální světonázor, kombinovaný s novým vědeckým paradigmatem a subjektivním vědeckým bádáním ve změněných stavech vědomí, nám může přinést zcela nové poznání Světa a Vesmíru. Celostní muzikoterapie, metoda CMLH (Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera) se zmíněnými tématy hluboce a vědecky zabývá a dlouhodobě je zkoumá.

Celostní muzikoterapie CMLH tedy přináší mnohé odpovědi na zmíněná témata a otázky, předkládá a používá pregnantně artikulovanou a popsanou metodu a metodologii, poskytuje praktická řešení, konkrétní postupy i techniky s nepochybnými výsledky.

Mezi laickou i odbornou veřejností panuje velice nízká úroveň povědomí, co to vlastně muzikoterapie je. Pochopení rozdílu mezi hudbou a muzikoterapií dopadá zcela katastrofálně. Příčiny momentálního stavu jsou zřetelné. Celá oblast muzikoterapie, tím je míněna její realizace, bádání, poznávání, popisování, výuka a šíření (alespoň základně) je v České republice stále na začátku, v plenkách a kojeneckém věku. Zároveň můžeme sledovat neblahou tendenci nástupu a formování určité skupiny tzv. „samozvaných“ muzikoterapeutů, kteří nemají odbornost, praxi, ale často ani talent a tím pádem ani obecnou způsobilost. U těchto jedinců můžeme konstatovat pouze touhu „stát se“ muzikoterapeutem. Pohnutky jsou velice rozličné a často ztemnělé. Nebudeme je zde rozebírat.

Mezi hudbou a muzikoterapií je zásadní rozdíl. Tento rozdíl pramení již ze základně odlišného záměru a cíle těchto dvou kategorií.

Co považujeme za hudbu v celé šíři této oblasti, nemůžeme aplikovat jedna ku jedné v muzikoterapii. Naopak muzikoterapeutická hudba se svým určením, záměrem, formou i obsahem musí odlišovat od hudby samotné. Hudba nerovná se muzikoterapie. V hudbě je dovoleno takřka vše, tím jsou myšleny umělecké výrazové a tvůrčí prostředky. V tomto směru nemá hudba omezení. V muzikoterapii je to naopak. Muzikoterapie musí mít zcela jasná a zřetelná pravidla, neboť jde o terapeutický proces, a ta musí dodržovat. Tento rozdíl ovšem není vnímán a často ani chápán. V muzikoterapii je tento fakt zcela zřetelný již na pouhém zjištění, že naprostá většina respondentů nechápe zásadní rozdíl mezi hudbou a muzikoterapií. Lidé se domnívají, že hudba samotná léčí. Pokud by tomu tak bylo a nám stačilo poslouchat jakoukoliv, nebo i speciální hudbu, bylo by lidstvo jen poslechem hudby permanentně léčeno a tudíž zdravé. Všichni cítíme, že jde o fatální omyl a to nemusíme být ani muzikoterapeuty, ani hudebníky. Lidstvo po celou dobu své existence hudbu produkuje a poslouchá. Jsme snad proto zdraví, nebo léčení a uzdravovaní? Nikoliv, objevují se další a nové choroby, které neumíme léčit a neznáme jejich příčiny. Ptáte se, jak je to možné? Odpověď je jasná. Hudba jako celek neléčí. Můžeme přesně stanovit, která hudba je člověku prospěšná, která je neutrální a která hudba neléčí. Dokonce můžeme již dnes říci, že určité druhy hudby člověku vyloženě škodí a proč. Proč, kde se stala chyba? Vnímáme povrchně, nerozumíme tomu, co jsou muzikoterapeutické parametry hudby, neznáme historický vývoj světové hudby, neznáme přírodní akustické zákony a jejich fyziologické souvislosti a vlivy na zdraví člověka.  Podléháme změnám vkusu, obliby, žánrovosti, producentským, reklamním a obchodním zájmům konzumní společnosti. Ovšem v celostní muzikoterapii jsme naopak schopni přesně stanovit parametry pro muzikoterapeutickou hudbu. Muzikoterapie a zvláště celostní muzikoterapie realizovaná podle přesných pravidel a respektující zákonitosti přírodních i vesmírných zákonů, nám dává odpovědi a nabízí řešení. Přírodními a vesmírnými zákony máme na mysli skutečné přírodní a vesmírné zákonitosti zkoumané zejména současnou kvantovou fyzikou, současně interpretované nejnovějšími fyzikálními teoriemi – teorie strun, M teorie, Integrální teorie všeho Ervina Laszla, současnou kosmologií, ale zároveň některými mystickými směry. Docházejí ke shodným závěrům. Současností pro fyziku myslíme rok 1900 a dále.  Nestačí nám k tomu znalost Newtonovy mechaniky, ale musíme dál. Na počátku nové fyziky stáli pánové Albert Einstein, Max Planck, Niels Bohr, Werner Heisenberg, David Bohm. Einstein se svou speciální (1905) a obecnou teorií relativity (1915) a ostatní pánové coby původci kvantové teorie i nejnovějších badatelských přístupů, všichni dohromady vytvářeli základy atomové fyziky a jsou počátkem nového myšlení a nového náhledu na Svět, Vesmír a Zemi. V souvislosti s tím cituji Fritjofa Capru, dalšího významného badatele, který spojuje nové myšlení současného amerického holistického fyzika s východním mysticismem. Uvádí nás do rozvíjející se oblasti dynamické harmonie mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou. Tento způsob myšlení se nám jeví pro dnešek jako maximálně potřebný, rozvíjející a zároveň důvěrně známý. Z dalších významných vědeckých autorů uvádím již zmíněného Ervina Laszla, Ruperta Sheldrakea, Stanislava Grofa, Petera Russella, Ralpha Abrahama, Holgera Kalweita a mnohé další. Všichni zmínění přináší svůj pohled a řešení pro nové vědecké paradigma. Při postulování zákonitostí celostní muzikoterapie používáme obdobné postupy.

Fritjof Capra, Tao Fyziky, 1991, str. 39: „Při posuzování podstaty přírody rozumem se nám pozorovaná a analyzovaná skutečnost vždy jeví, jako absurdní nebo paradoxní.“

Jinak řečeno, má pro nás význam posuzovat jakékoliv jevy racionální myslí a snažit se je logicky zdůvodnit a vysvětlit, nebo je prostě přijmout takové, jaké jsou, i s tím, že zároveň platí princip pravděpodobnosti i nepravděpodobnosti, možného i nemožného? Pozorovatel již svým záměrem pozorovat ovlivňuje výsledek pozorování či experimentu. Důležitý je pro nás do značné míry opakovatelný výsledek naší práce. Pojďme se řídit tímto principem. Popsané úvahy a principy aplikujeme i v celostní muzikoterapii.

K vysvětlení rozdílu mezi muzikoterapií a hudbou uvádím vysvětlující a upřesňující myšlenky a závěry.

Muzikoterapie vždy ke svému působení používá nějakou hudbu, či organizované a přírodní zvuky a jejím hlavním a základním záměrem je terapie hudbou. Ne každá hudba je vhodná k muzikoterapii, nelze použít cokoliv – tedy vše, co lidská kultura a hudba vytváří, vytvořila a nahromadila v historii až po dnes a v celé široké oblasti, kterou nazýváme hudba, kterou běžně vnímáme, přijímáme a prožíváme. Muzikoterapie sleduje terapeutické hledisko jako primární, hudba má primární požadavek umělecký, estetický, producentský a často obchodní. Tím myslíme hudbu artificiální i tzv. nonartificiální. V hudbě se také v současné době (přesněji od šedesátých let minulého století) hojně prosazují styly, které jsou programově založeny na hudebním neumu produkujících hudebníků. Muzikoterapeut naproti tomu musí svůj obor ovládat na vysoké úrovni. Muzikoterapie kráčí svou cestou, má zcela jiné požadavky. Nutně musí dodržovat určitá jasná, zřetelně artikulovaná a deklarovaná pravidla. Neplatí, že kdo si o sobě myslí, nebo i skutečně je hudebníkem, a je takto vnímán a přijímán a také se tak navenek projevuje, či mediálně prezentuje, je automaticky schopen působit muzikoterapeuticky a mohl by tedy bez váhání působit coby muzikoterapeut. S tímto závažným neporozuměním i omylem se setkáváme velice často, takřka na každém kroku a denně. Vidíme, že zásadní rozdíl v přístupu, záměru i cíli nacházíme již u osobnosti hudebníka a muzikoterapeuta. Muzikoterapie je specializovaná disciplína a specializovaný by měl být i muzikoterapeut. Vynikající hudebník nemusí být nutně úžasným muzikoterapeutem, profesionální muzikoterapeut ovšem může dosáhnout kvalit vynikajícího hudebníka. Ideální je, pokud se tyto dva fenomény skloubí v jeden organický celek a navzájem se obohacují a fungují v podpůrné interakci. Muzikoterapeut musí svůj obor ovládat na vysoké praktické i teoretické úrovni, musí splňovat vysoká kritéria na osobnost muzikoterapeuta, měl by se řídit etickým kodexem, ale také se ubírá svou jedinečnou cestou, a měl by tudíž svou osobností splňovat náležitě jiné požadavky než hudebník.

To, co se očekává od profesionálního hudebníka při jeho produkci, tedy atributy nutné k naplnění očekávání recipientů (laických nebo poučených posluchačů, odborníků – hudebních vědců, kritiků a dalších z odborné veřejnosti), působí z pohledu muzikoterapie naopak ke škodě úspěšného muzikoterapeutického procesu. Tím je myšlen zejména vypjatý egoismus, pozitivní míra sobectví a sebestřednosti, která je v hudbě žádoucí i potřebná a umožňuje koncertujícímu – tvořícímu – hudebníkovi realizovat jeho práci i vystoupení efektně, v maximální očekávané kvalitě i kvantitě. Očekávaná průběžná silná sebeprojekce hudebníka do realizovaného hudebního díla, jeho okamžité maximální prožívání celé emoční škály, náležitá exhibice, stylové nebo charakteristické provedení hudební skladby, která není primárně určena k muzikoterapii, určitý extravagantní styl vystupování i chování hudebníka, to vše náleží hudbě, nikoliv však muzikoterapii. To můžeme chápat jako patřičné a žádoucí elementy umělcovy bytosti i jeho projevu, které jsou od něj očekávány a v něm pěstovány, podporovány i rozvíjeny. Z tohoto pohledu mohou být také umělecky podpůrné. Hovoříme zde o provozu uměleckém a osobnosti hudebníka. V oblasti muzikoterapie klademe na terapeuta odlišné požadavky. Při těchto argumentech se nám již začíná zřetelněji rýsovat značný rozdíl mezi hudebníkem a muzikoterapeutem, a tím pádem logicky mezi hudbou a muzikoterapií. Muzikoterapeut je rovněž zcela odpovědný za výsledek svého působení ve prospěch a bezpečí svých klientů, což u hudebníka s jistotou říci nemůžeme.

Hlavní rozdíly mezi hudbou a celostní muzikoterapií jsme si popsali. Pro názornost si je nyní zrekapitulujme. Hudba ve svém celku má v současnosti jiný význam a jiné cíle než muzikoterapie. Uplatňuje jiné postupy, odlišné strategie. Hudba slouží lidem – konzumentům především k zábavě a k ekonomickému prospěchu jejích tvůrců a producentů. Hudba je průmysl. Má umělecký – artificiální – a estetický charakter. Hudba je mnohdy neumělecká – neartificiální – a zabředává až do oblasti nevkusu a „neumu“. Někdy bývá příliš hlasitá a podléhá trendům. Nalézáme v ní příliš změn – rytmických, dynamických a harmonických. V hudbě je možné takřka vše. Výrazové hudební prostředky nemají takřka omezení. Muzikoterapie musí mít rozpoznané zákonitosti a na jejich základě stanovené principy, které je nezbytné dodržovat a naplňovat.

Představme si prostor, na jehož jedné straně stojí hudba a na protilehlé muzikoterapie. Schematicky vzniklý prostor vyplníme fázemi, které se nacházejí mezi oběma stranami. Dostaneme následující.

Hudba (její vznikání, její realizace, výuka) – poslech hudby – hudební výchova – speciální hudební výchova – muzikoterapie

Tak obrovské rozpětí a prostor se nalézá mezi hudbou a muzikoterapií.

Muzikoterapie, pokud má léčit a uzdravovat, musí mít zřetelně artikulovanou metodu a metodologii, jasně stanovená pravidla, postupy, techniky a artikulované základy, ze kterých vychází, a které musí dodržovat. Musí se bezpodmínečně řídit konkrétním etickým kodexem. Muzikoterapii může vykonávat pouze odborně prakticky i teoreticky vzdělaný muzikoterapeut s náležitou praxí a výcvikem. Měl by ovšem procházet systémem celoživotního vzdělávání a supervize. Pokud máme muzikoterapii na mysli jako skutečně plnohodnotnou terapeutickou disciplínu a chceme ji i tak realizovat, uplatňujme řečený koncept bez scholastického mudrování, ovšem s nepochybným záměrem, jasně artikulovaným terapeutickým cílem a dodržováním postulovaného. Jedině tak lze budovat samostatný terapeutický obor, samostatnou muzikoterapii, která bude schopna obstát v široké odborné i veřejné diskuzi.

Propozice k akcím