Následující text je součástí publikace – Lubomír Holzer, Svatava Drlíčková: Celostní muzikoterapie v institucionální výchově. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012.
ISBN 978-80-244-3323-3
V rámci pedagogického a výchovného procesu nemůžeme často z provozních, odborných i legislativních důvodů hovořit o muzikoterapii. Ani nám mnohdy o vyloženě terapeutický proces nejde. Potřebujeme ovšem aplikovat muzikoterapeutické techniky a naše činnost v takovém případě musí být také jistým způsobem pojmenována a prezentována. Nabízí se nám velice výhodné označení a tím je pojem „muzikofiletika“. V arteterapii přijatý a používaný termín artefiletika můžeme důvodně aplikovat i v muzikoterapii. Artefiletika je obor na pomezí arteterapie, umělecky zaměřených předmětů – výtvarné a hudební výchovy a pedagogiky. Předmětem artefiletiky je osobnostní rozvoj prostřednictvím umělecké tvorby. V případě muzikofiletiky jde o odborné použití některých muzikoterapeutických technik v rámci výchovně vzdělávacího procesu. Účelem není terapie a diagnostika, ale právě muzikofiletické působení, které nepoužívá přímé výchovné a pedagogické metody. Pojem artefiletika přichází z oboru arteterapie a byl „vytvořen“ v České republice. Za autora pojmu „artefiletika“ můžeme považovat Doc. PaedDr. Jana Slavíka. V jeho publikaci Od výrazu k dialogu ve výchově, Artefiletika (Slavík, 1997) byl tento termín autorem použit poprvé. Muzikofiletiku tedy můžeme chápat jako tvořivou a zážitkovou aplikaci základních muzikoterapeutických technik. Muzikofiletiku používáme v oblasti vzdělávání a výchovy. Muzikofiletiku realizujeme bez terapeutického a diagnostického záměru a její pojetí je následně reflektivní, zpětnovazební, vždy však s výraznou tendencí optimistického ladění a pozitivního vyznění. Cílem muzikofiletiky je rozvíjení psycho-emočního, intelektuálního, uměleckého a všeobecně kulturního potenciálu žáků, potencování jejich sociálních dovedností a kompetencí a prevence psychosociálních selhávání prostřednictvím muzikofiletických aktivit.
Historie používání a definování termínu muzikofiletika
Pojem muzikofiletika byl bytvořen jako aplikace pojmu artefiletika, který pochází z arteterapie. Za autora pojmu „artefiletika“ uznáváme Doc. PaedDr. Jana Slavíka. V jeho publikaci: Od výrazu k dialogu ve výchově, Artefiletika (Slavík, 1997) byl tento termín autorem použit poprvé. Vzhledem k tomu, že se s Janem Slavíkem často potkáváme na odborném poli, přenesení a aplikace termínu artefiletika do muzikoterapie bylo zcela logické, smysluplné i potřebné. Možnost použití pojmu artefiletika v muzikoterapii jsem s ním několikrát osobně konzultoval a vyjádřil mi v tomto směru podporu. Od roku 2007 je tento termín běžně používán při výuce celostní muzikoterapie na UP Olomouc.
Svatava Drlíčková po několikaletém zabývání se možnostmi, využitím a hranicemi muzikoterapie použila při své práci poprvé v roce 2007 místo termínu „prvky muzikoterapie“ termín muzikofiletika. Od roku 2008 se začal používat především v mateřských a základních školách. Začali ho používat i další muzikoterapeuti a pedagogové při své práci.
V roce 2008 byly poprvé akreditovány muzikofiletické semináře u MŠMT a MPSV. V roce 2010 vyšlo CD s muzikofiletickým příběhem „Jak se přivolává Slunce“. V roce 2012 byl pojem muzikofiletika publikován a definován ve studijních skriptech: Lubomír Holzer, Svatava Drlíčková: Celostní muzikoterapie v institucionální výchově. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3323-3
Pojem muzikofiletika
rozdělíme na dva základy: muziko a filetika Muziko: músikos z řečtiny znamená hudební, řecky moisika, latinsky musica znamená hudba. Filetika: termín je odvozen z řeckého „filein“ – milovat, mít v oblibě. Souvisí též s osobností a odkazem řeckého dramatika, spisovatele, vychovatele a pedagoga Filéta (Philétas) z Kósu. Narodil se kolem roku 320 př. n. l. a žil v Alexandrii. V díle tohoto umělce a myslitele můžeme sledovat charakteristické stránky filetického přístupu: uvolněný umělecký tvůrčí projev, prožitek a přemýšlivá reflexe směrem k výchově a vzdělávání. Filétos vychovával Ptolemaia II., pozdějšího správce Egypta. V době jeho správy zažil Egypt nebývalý rozmach v kultuře, umění a vzdělanosti. V samotném pojmu muzikofiletika se jedná o slovní složeninu řeckého „músikos“ nebo latinského „musica“ a „filein“ nebo „Filétos“. Na běžných školách neprobíhají terapie, ale pro práci s dětmi využíváme pouze prvky muzikoterapie, anebo pracujeme přímo muzikofileticky. S terapií musí klient (nebo jeho zákonný zástupce) souhlasit a chtít se jí účastnit. U muzikofiletiky, která se děje během výchovného i vzdělávacího procesu, není třeba souhlas vzhledem k tomu, že pracujeme na obecné úrovni a nepoužíváme techniky terapeuticky ani k diagnostice jednotlivce. Hranice mezi muzikoterapií a muzikofiletikou je velmi individuální a subtilní. Záleží na terapeutovi, na jeho zkušenostech, znalostech, vedení a schopnosti udržet vzájemné hranice těchto expresivních metod. Muzikofiletiku můžeme definovat jako umělecko-pedagogickou disciplínu, mající blízko k muzikoterapii. Muzikofiletika ovšem nepoužívá obvyklé výchovné a pedagogické postupy, ale vytváří nové, vlastní, mající základy v muzikoterapii, což při její realizaci vyžaduje značně odlišný přístup. Spojení exprese s reflexí nám umožňuje vymezit hranice mezi běžnou hudební výchovou a muzikofiletikou a zároveň ji přibližuje k muzikoterapii. Nesnaží se ale klienty – žáky – diagnostikovat a následně léčit, případně objevovat skryté problémy a řešit je. Zmíněný charakter ji zase přibližuje k hudební výchově. Muzikofiletika stojí mezi hudební výchovou a muzikoterapii. Snaží se o rozvíjení pozitivního v člověku a působí v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Na první místo staví příjemné prožitky z hudby a vlastní umělecké tvorby. Muzikofiletiku můžeme definovat jako hraniční disciplínu mezi muzikoterapií a pedagogikou. Používá muzikoterapeutické techniky k podpoře a rozvoji výchovně vzdělávacího procesu.
viz. také Svatava Drlíčková zde