Vliv rodičů je na mladého posluchače zásadní během celého dospívání, až do puberty mezi třináctým a sedmnáctým rokem, kdy je věk vnímání nejintenzivnější. Vliv rodiče by měl být střídmý a pouze upozorňovat na výborné umělce nebo vyvolat přirozenou chuť hrát na hudební nástroj. Zažil jsem však i několik extrémů, včetně otce a mladého syna, kteří mezi sebou pečlivě řešili personální změny v rámci každého rockového alba, kterého v kamenném obchodě našli.
Na počátku hudebního vývoje každého člověka je poslech hudby. Před narozením dítě vnímá podněty zvnějšku, dobrou hudbu zvláště. Z vlastní zkušenosti rodiče i muzikoterapeuta vím, že Již v tomto stádiu vývoje dítěte můžeme položit základy jeho hudebního rozvoje a schopnosti rozlišovat kvalitu hudby i její příjemnost. Mezi třetím a čtvrtým rokem můžeme, pokud víme jak, rozpoznat hudební talent dítěte a začít ho rozvíjet. Rodič je v takovém případě vždy určující autorita, která může vše podpořit, zastavit, a někdy dokonce zmařit. Rodič s dítětem muzicíruje a zpočátku mu dává nástroje, které nevyžadují předchozí znalost hry. Mám na mysli perkuse – nástroje zvukomalebné či rytmické. Pokud zjistíme nesporný hudební talent dítěte, který se projeví rytmickou dovedností a schopností intonace, což znamená, že dítě zazpívá s námi melodii, jedná se o celkem slušnou míru hudebního nadání. Nyní bychom měli talent dítěte podpořit a umožnit mu jeho rozvoj. Pokud zjistíme, že dítě hudba přitahuje a zajímá pouze coby posluchače, je nejlepší způsob pomoci mu vlastním příkladem při výběru poslouchané hudby. Volíme hudbu věku přiměřenou, ale ani tímto parametrem se nemusíme příliš omezovat. Z oblasti rockové hudby bych směle sáhl do šuplíku hardrocku. Black Sabbath, Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple, Jethro Tull to jsou všechno vynikající kapely počátku hard rocku. Poslech vážné hudby kupříkladu Mozarta, Čajkovského, Dvořáka a Smetany doporučuji. Přidáme-li dobrou etnickou hudbu a Word music, máme pestrou paletu hudebních vzorů, kterou dítě rádo a se zájmem přijme. Vytvořme pro dítě bezpečné prostředí s jistotou známého a kvalitního. Nemůžeme udělat nic horšího než dítě uvrhnout do bezbřehého chaosu samovýběru, ve kterém se ztratí a díky tomu „začne tzv. zlobit“. Malý posluchač potřebuje jasnou orientaci v hudbě, kterou má poslouchat. Jak má zjistit co se mu vlastně líbí a co je kvalitní? Sám od sebe na to nepřijde. Osobní příklad a motivace vlastním vzorem rodiče, jeho hudebního vkusu, je nejlepším a nejúčinnějším zdrojem jistoty a vytváření zájmu dětského posluchače. Každý extrém může dítě zavést do bludiště bezvýchodnosti, chaosu a problematického vývoje jedince.
Věk puberty je však hlavně obdobím rebelie a tíhnutí mladého posluchače k extrémům, ať už hudebním, nebo garderobním. Náctiletý se stejně po letech vrátí k tomu nejlepšímu, co mu bylo doporučováno v dětství a toto divočejší období by rodič, asi nejlépe zvládl tím, kdyby se oblékl do stejného oblečení a poslouchal stejnou hudbu.
Jak plyne z textu nahoře, můžeme se pubertálním kotrmelcům vyhnout. Věk rebelie nemusí v některých oblastech vůbec propuknout. Pakliže již konfrontace nastane, rodič má možnost nasadit tvrdost, nebo vše přečkat s „úsměvem idiota“. Šaškující přezrálý pankáč může působit komicky a před pubescentem ztrácí tvář. Nepodbízet se, ale ukázat stálost názoru a vkusu. Dospívající člověk má černobílé vidění. Nabídněme mu proto jasný vlastní hudební názor.