Co lidi vůbec vede k tomuto druhu hudby? Já jsem například k určitým kapelám jako Sepultura a Death dospěl ke konci základní školy z rebelie a také fascinací extrémem, který byl v době, kdy většina spolužáků poslouchala Guano Apes a Lennyho Kravitze, radikální. Zájem se prohluboval, když jsem v pubertě nedobrovolně opustil Českou republiku a nějak jsem se s touto hudbou více ztotožnil. Dodnes jsem velmi vybíravý, ale místo hororu raději šáhnu po extrémním metalu.

20. století je poznamenáno celosvětovými hybnými silami, jež zasáhly vše. Nemůžeme si ovšem myslet, že zde kráčí o nějaké oficiální působení ekonomickopolitických sil, či náboženských hnutí. Mám na mysli síly, které spolupůsobily při rozpadu např. Římské říše. Řečené síly působí vždy a nezávisí od toho, co si o nich myslíme, či zda je uznáváme. Říkejme jim latentní síly zkráceně „LS“. Jejich dopad se může projevit rozdílnou měrou – rozpadem velkého státního útvaru, válkou, společenskou změnou, etc. Umění všeobecně, pro nás hudba, vytvářejí první signály pozorovaných jevů. Umělci vždy o nějaký čas dříve reflektují svou tvorbou společenské jevy, které ostatní nevnímají, bagatelizují a podceňují. Probíhá globální restrukturalizace všeho zároveň s opačnými tendencemi separatisticko nacionalistického hnutí provázeného rozpadem větších státních celků. Hudba, zvláště rocková, je předjímajícím signalizátorem. 60. léta přinesla rockovou hudbu s jejím rychlým a neustálým vývojem. Zvýšená citlivost umělce-rockového hudebníka, nedá takovému člověku zůstat netečným vůči tomu, co cítí, vnímá a prožívá. Rocker většinou ani neví, proč se chová určitým způsobem a hraje specifickou hudbu. Je tažen neviditelným lanem „LS“. Vnímá rozpor mezi tím, co prožívá a světem, řítícím se za svými politickými a ekonomickými hrami v touze vše ovládat a vlastnit. Rocker použije stávající hudbu, okoření jí notnou dávkou frustrace, zklamání a rozporů, pocukruje to přiměřeně depresemi, alkoholem a drogami a je tu nový hudební – rockový styl. Z hardrocku máme heavy metal a postupně se strašidelnou děsivou a extrémní pódiovou prezentací thrash metal s death metalem. Co tedy lidi vede k hraní zmíněné rockové hudby, k jejímu poslechu a mnohdy až nezřízenému obdivování? Mimo globální vlivy LS, jak již bylo řečeno, zde rovněž působí naprosté ideové vakuum, což se týká celého světa a zároveň absence takového duchovního hnutí, které by už konečně učinilo lidstvo lepším. Každý člověk podvědomě vnímá zmíněné vlivy. Většina je ovšem zaplaší a nepustí je do vědomí, neboť je to značně nepříjemné přemýšlet o takových věcech. Rocker tím vším naplní svou hudbu, svou pódiovou i osobní prezentaci, své proklamace. Čím je svět zmatenější a tzv. svoboda rozsáhlejší, tím je i rocková hudba ve svých projevech radikálnější a expresivnější. Rebelie a fascinace zvláště dospívajících s tím naprosto souvisí a mládež, jejíž radikálnější část se s takovou hudbou identifikuje, se logicky řadí po bok svých rockových idolů.

Fanoušci nebo provozovatelé extrémního metalu jsou tomuto žánru věrni celý život. Jistě se nedá mluvit o hře na tvrďáky, nebo že by to dělali jen ze srandy.

Člověk si vytváří v průběhu života určitý světonázor. Většinou se připojí k určitému názorovému proudu, který mu konvenuje. V případě, že je konkrétní proud spojen s rockovou hudbou a extrémní životní postoje nacházejí svou projekci v extrémním rocku, je vše na svém místě a může to opravdu vydržet celý život. Člověku se může během života přihodit i několik změn. Zažil jsem jako dítě uvolnění kolem roku 1968. Následný tvrdý zvrat byl další změnou, kterou jsme nějak museli přijmout. Sametová se jevila nadějně. Také už jsme zcela jinde. Myslel jsem si kdysi, že budu hrát a poslouchat celý život jazz. Přišla muzikoterapie a vše změnila.